KVZPR Kostelní Střimelice 18. – 19.7.2015
O tomto víkendu jsme s Briou úspěšně zvládly klubové všestranné zkoušky přinášení retrievrů. Zkoušky byly dvoudenní a fakt
náročné. Bylo neskutečné vedro a to dalo zabrat všem. Nakonec je došlo 9 psů z 18.
V našem losu jsme první den šly vodu a pole, což jsem si i přála. Obavy z některých disciplín jako navádění na 2 kachny a
dohledávka 2 kusů na louce se ukázaly jako neopodstatněné.
Naopak poslední 2 disciplíny odpoledne, kdy toho Bria měla fakt plný brejle, nás postupně sesunuly do druhé a třetí ceny. Handling nebyl přesný, Bria bohužel „nepřepla“ z celodenní samostatné
práce na mé navádění, resp. hledání kusů v určeném místě. Navíc je zvyklá takto spíš pracovat hodně daleko a 60 kroků bylo pro ni blízko a chtěla běhat dál. Známky za nepřesnost šly dolu a byly jsme ve druhé ceně. Následným aportem v terénu mi úplně
zabrnkala na nervy, už jsem nás viděla na cestě domů. Vysláním na povel kus, který byl odhozen do vysoké trávy blízko
hazeče, přeběhla a hledala v přilehlém lesíku velmi dlouho, až se nakonec objevila opět v místě dopadu kusu, který mi donesla za pět minut dvanáct. Můžu se spíš domnívat, že dopad kusu dobře neviděla, jelikož s memory problémy fakt nemá. Tohle nás
posunulo do třetí ceny, byla jsem ráda, že to dala v limitu.
Na druhý den jsme šly disciplíny v lese a hned ráno barvu, která je u nás na zkouškách limitující, tudíž jsem měla hodně velké obavy. I z toho důvodu, že loni jsme zde na barvě vypadly. Hned od
nástřelu mě Bria vedla spolehlivě dopředu, zalehlá. Chvílemi
ověřovala jiné pachy a pak hned šup zpátky na barvu. To mě
hodně uklidnilo, byla jsem si jistá, že jde dobře, bylo to její tradiční spolehlivé vedení. V průběhu barvy označila jiný padlý kus,
nasadila se zpátky na barvu a dovedla nás úspěšně až na konec. Dostaly jsme pochvalu od rozhodčích i za výbornou spolupráci vůdce a psa na pobarvené stopě. Byla to naše první bezchybná barva na zkouškách a jsem ráda, že jsme si ji střihly zrovna na všestrankách, tohle jsem si užila 🙂 Ještě nás čekaly vlečka a čtverec v lese. Obavy samozřejmě neustopily. Bria měla jazyk až na vestě, k tomu začal opět pařák a já se jen modlila, ať se rychle zchladí, aby pracovala nosem. Vlečku nešla tak rychle, jak jsem zvyklá, zřejmě daň z předchozí disciplíny, kdy si prostě ještě
neodfrkla. Pak jsem jí ještě ochladila vodou břicho a šlo se do
další akce. Čtverec dala perfektně, stejně jako vodění a odložení. Tam jsem nechtěla již riskovat a uvázala si ji. Celkově druhý den byl pro nás víc úspěšný, samé čtyřky, krom klidu na stanovišti, kde jsem jí pro jistotu měla uvázanou.
Daly jsme to ve třetí ceně, limitní známka aport v terénu z
předchozího dne. Posuzování bylo hodně přísné, ale spravedlivé, podle nových zkušebních řádů. Briu jsem hlásila na poslední chvíli v úterý večer před zkouškama. Nebylo to teď vůbec v plánu, ani výcvikovém, jsem na holčičku fakt pyšná a moc si toho cením, s ohledem na těžké podmínky.
